V roce 2013 vystudoval obor sociální pedagogika na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a získat titul bakalář. O tři roky později na téže fakultě vystudovat obor sociální pedagogika a získal titul magistr.

V letech 2010–2012 pracoval v organizaci Romofrom, o. s. jako terénní pracovník. Následující dva roky byl zaměstnán v tréninkovém bydlení organizace Člověk v tísni a od roku 2017 pracuje v Centru pro komunální práci Přerov. O rok později se začal také podílet na projektu ROMSPIDO, který realizuje Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 2001 také pracuje jako externí pracovník v Domě dětí a mládeže v Hranici a od roku 2004 též jako sociální pracovník na OSPODU Městského úřadu Hranice.

Nejvíce je pyšný na děti, které pochází ze socio-kulturně znevýhodněného prostředí a studují na vysokých školách nebo jsou studenty gymnázií a mají svou vizi studia na vysoké škole.

Osobní motto: „Pomáhám těm, kteří mou pomoc chtějí.“

Příklady dobré praxe:

• Motivace studentky, a to tím, že jsme jí umožnili trávit nějaký čas na vysoké škole Cyrilometodějská teologická fakulta v Olomouci a ukázat ji v praxi, jaké to je být studentkou vysoké školy. Přes nesouhlas jejích rodičů nyní studuje gymnázium a věřím, že motivace ke studiu se vyplatila pro její budoucí život.
• Podařilo se nám najít práci a byt jedné z rodin, naučili jsme její členy hospodařit s penězi a nyní rodina žije integrovaně a kvalitně v majoritní společnosti, i když pochází ze sociálně vyloučené lokality. Jejich děti chtějí studovat a rodiče je podporují.
• V rámci kroužku, který se věnuje volnočasovým aktivitám pro děti ze socio-kulturně znevýhodněného prostředí, vznikla taneční soutěž Mladé hvězdy.

Proč jste si zvolil profesi sociálního pracovníka?

Myslím si, že mi to bylo tak nějak předurčeno. Už jako kluk jsem chtěl pomáhat ostatním lidem kolem sebe. Vždy jsem se vcítil do člověka, který potřeboval pomoc a uvědomil si, že i já jsem byl v situaci, kdy jsem také pomoc potřeboval. Chtěl bych to, že mi byla poskytnuta pomoc, vrátit lidem, kteří pomoc potřebují. Uvědomil jsem si, že pomáhat lidem je velká zodpovědnost, protože místo pomoci by se také mohli dočkat pravého opaku. Špatná rada dokáže i ublížit, proto jsem šel studovat obor sociální pedagogika na Masarykově univerzitě, abych dokázal poradit co nejsprávněji.

Vystudovala obor sociální pedagogika na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, kde v roce 2010 získala magisterský titul.

V letech 1980–1988 pracovala na Magistrátu města Brna jako sociální pracovnice Odboru sociálních věcí. Další 4 roky pracovala v Centru sociálních služeb Brno jako sociální pracovnice manželské a předmanželské poradny, centra náhradní rodinné péče a krizového centra pro děti a mládež. Od roku 2002 až do současnosti pracuje jako vedoucí a konzultantka linky důvěry a jako lektorka primárně preventivních programů v centru a lince důvěry pro děti a mládež Modrá linka, z. s. Od minulého roku externě spolupracuje jako garantka jednoho z programů spolku organizace Klára pomáhá.

Od roku 1995 se účastní jako dobrovolný programový pracovník táborů pro rodiny YMCA.

Ve své práci je nejvíce pyšná na „svůj“ tým a na to, že se spolupodílela na rozvoji internetového sociálního poradenství.

Osobní motto: „Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.” (parafráze z: Dálkový výslech, Karel Hvížďala, Václav Havel)

Příklad dobré praxe:

V několika případech se mi rozhovorem v rámci krizové intervence podařilo klienta odvrátit od úmyslu sebevraždy. Také jsem úspěšně intervenovala v příběhu dítěte trpícího syndromem CAN.

Proč jste si zvolila profesi sociální pracovnice?

Vlastně jsem si tuto profesi nezvolila – ona si zvolila mě. Původně jsem chtěla být porodní asistentkou, ale zdravotní stav mi to nedovolil. Nejbližší obor byla sociálně-právní „nástavba“.

Sociální práce mě od začátku „chytla“, určitě bych neměnila, zvláště když jsem si mohla postupně rozšiřovat vzdělání i pole působnosti.

Proč vůbec oblast pomáhajících profesí? V mé rodině bylo pomáhání normou, i když rodiče typicky pomáhající profesi neměli. Považovala jsem za své hledat profesní uplatnění právě v této oblasti. A jsem za to, po letech v oboru, opravdu ráda.

V roce 1984 ukončila maturitní zkouškou Gymnázium Šumperk a o dva roky později toutéž formou dokončila nástavbové studium Střední školy sociálně právní v Brně.

V březnu 2006 získala OSVĚDČENÍ k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu voboru zdravotně-sociální pracovník, které vydalo Ministerstvo zdravotnictví ČR.

Za největší úspěch ze své praxe považuje vybudování provázanosti poskytovaných zdravotních a sociálních služeb, což je založeno na výborné spolupráci se zdravotníky a s navazujícími poskytovateli ošetřovatelských a sociálních služeb v terénu. Za úspěch považuje možnost předávat své zkušenosti dál studentům při stážích na pracovišti a kolegům na odborných konferencích.

Osobní motto: „Žít tak, abych se sama sobě mohla podívat do očí.“

Příklady dobré praxe

Jako jeden z mnoha uvádím práci spacientkou/klientkou gynekologického oddělení, která byla přijata do nemocnice ve vysokém stupni gravidity, zraněná po napadení partnerem (domácí násilí trvalo roky). Paní byly odebrány starší děti a předány do ústavní péče. Dlouhodobě odmítala řešit svou situaci. Během hospitalizace se podařilo navázat sní vztah důvěry a sociální intervencí jí zajistit přijetí do azylového zařízení pro ženy sutajenou adresou. Obrovskou odměnou byla po několika měsících pohlednice s poděkováním a sdělením, že má novorozené děťátko ve své péči a spomocí sociálních pracovníků buduje nový život a dokonce se snaží získat zpět do péče své starší děti.

Proč jste si zvolila profesi sociální pracovnice?

Zřejmě to bylo dáno osobnostními předpoklady a uměním naslouchat druhým. Nechtěla jsem ale pracovat pouze voblasti naslouchání a poradenství (např. v psychologii), ale být aktivně nápomocna při řešení složitých životních situací – už od druhého ročníku gymnázia jsem měla jasno, že chci dělat sociální práci.

V roce 1998 získala titul diplomovaný specialista na Vyšší odborné škole pedagogické a sociální v Praze. V roce 2008 vystudovala obor sociální pedagogika na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a získala zde titul magistr.

Od roku 1998 do roku 2007 pracovala jako sociální pracovnice oddělení výkonu vazby. Po návratu zmateřské dovolené se v roce 2013 vrátila do vězeňské služby, tentokrát jako sociální pracovnice na oddělení výkonu trestu, kde pracuje dodnes.

Ve své práci je pyšná na mnoho kauz, kdy správně vyhodnotila sociálně komplikovaný problém u jednotlivých odsouzených a našla pro ně vhodné řešení.

Osobní motto: „Všechno zlé je kněčemu dobré.“

Příklady dobré praxe:

• Rozšíření extramurálních aktivit – návštěvy Centra sociálních služeb Praha svězněnými osobami, při kterých jsou realizovány besedy svězni a řeší se případové studie.
• Zavedení pravidelné pomoci vrámci řešení dluhové problematiky u vězněných osob, kdy byl vytvořen systém spolupráce se Spolkem Lighthouse tak, aby se pokryla poptávka vězněných osob vtéto oblasti. A s tím spojená realizace pravidelných besed vedoucích ke zvyšování finanční gramotnosti.
• Výrazné zintenzivnění přípravy odsouzených žen vsamostatném Oddělení pro výkon trestu žen v Řepích na podmínečné propuštění a s tím související příprava na propuštění z VTOS.

Proč jste si zvolila profesi sociální pracovnice?

Již v průběhu studia na gymnáziu jsem projevovala zájem o sociální práci, spatřovala jsem v ní smysl a cítila jsem, že jako sociální pracovník najdu v životě uplatnění. Vždy mě lákala pestrost této profese, obrovský prostor pro využití různých forem pomoci u sociálně znevýhodněných osob.

V roce 1987 vystudovala Učitelství II. stupně na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity. V roce 1981 absolvovala postgraduální studium na Právnické fakultě UK v Praze a začala se plně věnovat práci v sociální oblasti.

V roce 1992 pracovala ve skupině prof. Ing. Igora Tomeše a doc. PhDr. Jiřiny Šiklové při tvorbě studijního oboru „sociální práce“. Od roku 1975 do roku 1978 pracovala jako sociální pracovnice a kurátorka pro mládež na Úřadu městské části Prahy 5. Od té doby do roku 2008 pracovala jako vedoucí sociálního oddělení sociálního odboru Magistrátu hl. města Prahy, dále na pozici vedoucího odborného referenta, později metodika.

V roce 1999 ukončila na Filozofické fakultě UK v Praze 3 semestrový kurz „Prevence negativních společenských jevů“.

Absolvovala zahraniční stáže v Hamburku, Norimberku a v Limoges zaměřené na specializované otázky z oblasti gerontologie.

Proč jste si zvolila profesi sociální pracovnice?

Od dětství převažoval můj zájem o přírodní vědy. Absolvovala jsem proto přírodovědnou větev střední všeobecně vzdělávací školy a po maturitě snila o studiu a práci zahradní architektky. Specializované studium zvoleného oboru pro omezený počet míst nevyšlo a náhradní obor, jímž se stala ekonomie, nebyl pro moji osobu to pravé. Setkání se spolužačkou a získání informace o možnosti nástavbového studia oboru „sociální práce“ změnily mé další směřování. V červnu roku 1971 jsem získala kvalifikaci „sociální pracovnice“. Pro nedostatek životních zkušeností jsem se cítila nedostatečně připravena k výkonu této náročné profese. Měla jsem zájem o další studium. Tehdy rodinná rada doporučila doplnit vzdělání studiem na pedagogické fakultě. V průběhu pedagogické praxe jsem plně zúročila svoji kvalifikaci sociální pracovnice. Pedagogickou praxi jsem vykonávala v Novém Městě na Moravě, kde jsem byla ubytována v Dětském domově. A tato praxe rozhodla: vedle výuky jsem se plně začala věnovat otázkám výchovy v rodině a ochraně práv a zájmů dětí.

Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Na Filozofické fakultě přednášel teorii sociální politiky, sociální správu, úvod do práva a řízení regionální sociální politiky. Na Vysoké škole aplikovaného práva vPraze přednášel mezinárodní sociální politiku, teorii sociální politiky a terénní sociální práci. Pracoval na Mezinárodním úřadu práce vŽenevě a pod jeho jménem působil na projektech vJaponsku, Tanzanii, Turecku, Egyptě a Súdánu. Vroce 1989 byl jmenován prvním náměstkem federálního ministra práce a sociálních věcí.

Poté, co odešel do důchodu, založil konzultační firmu a jako její hlavní konzultant pracoval na projektech Světové banky, OECD a Evropské unie v17 evropských zemí. Později také působil na projektu Evropské unie vMakedonii. Vedl práce na projektech „Vědy a výzkumu“ pro MPSV ČR. Byl zakladatelem České společnosti pro pracovní právo a sociální zabezpečení a podílel se na vzniku katedry sociální práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Vroce 2000 mu Národní vzdělávací fond a Asociace SocioCarolinum udělila plaketu Alice Masarykové za jeho úsilí o rozvoj sociálního školství. Napsal řadu odborných knih nejen vČesku ale i vzahraničí, a do spousty dalších přispěl svými poznatky.

Ocenění bylo uděleno in memoriam. Cenu převzal syn profesora Tomeše Igor Tomeš, který ji následně věnoval Karlově Univerzitě.